Kuala Lumpur je hlavní město Malajsie a název v překladu znamená Blátivý soutok a opravdu musím potvrdit, že vody opravdu vypadaly blátivě. Po příletu nízkonákladovou společností JetStar na letiště jsme byli zklamáni, jak obyčejné a svým způsobem i škaredé letiště tam je oproti Singapuru. Už na letišti jsem se necítila moc bezpečně. Všechno působilo celkem chaoticky a nás zase čekala výzva – dostat se z letiště vzdáleného hodinu jízdy autobusem za rozumnou cenu a na správné místo. Společností nabízejících tuto službu bylo několik, ale hold to na mě celé působilo tak nevyzpytatelně. Ale i to se podařilo a už jsme se řítili do centra s řidičem, který to pojal celkem svižně a mírně řečeno byl šikovný v kličkování. Z centra jsme se na místo, kde se nacházel náš hotel přesunuli Monorailem, což je speciální železniční jednokolejnicová dráha a v našem případě bez řidiče. Celkem zážitek pro nás bylo přejít několikaproudovou silnici kde nám prostě nikdy nenaskočila na přechodu zelená, i když by tam oficiálně ta možnost byla.
Jakmile jsme ale hotel našli, tak mě mile překvapil. Pokoj byl krásně vyzdoben pro novomanžele na svatební cestě. Lokalita byla také perfektní, z okna jsme viděli na hlavní dominantu města – Petronas Twin Towers, ke které jsme se následující den vydali pěšky opět po pozdní a vydatné snídani.
Jenže nás chytl slušný slejvák. My jsme si ale nemohli dovolit přečkávat déšť někde v budově a tak jsme pokračovali na prohlídku města i za deště a bez deštníku, ale naštěstí to brzy ustalo. Překvapivé pro nás bylo, když nás zastavil hlouček mladých dam (nedokážu posoudit odkud) a hrozně se s námi chtěly vyfotit. No tak proč ne. Promáčení, ale když jim to udělá radost…
Při prohlídce města mě překvapil jeden vesele naladěný muž, který seděl na chodníku a hrál na deštník. No hrál… kroutil se jako že hraje na nějaký brnkací nástroj a ze sebe vydával nějaké zvuky asi jako zpěv. Od kolemjdoucích za toto originální vystoupení vybíral peníze asi na lepší živobytí, což se nedivím, protože vedle mrakodrapů stojí takové chatrče, že jsem se k nim bála i přiblížit.
Zamířili jsme do Čínské čtvrti. Uprostřed stálo velké tržiště nabízející všemožné i nemožné zboží s cenovkami (nebo i bez), které jsou spíše přemrštěnými návrhy. Když se přiblížíte k nějakému stánku nebo dokonce produktu, už za vámi přikmitá prodavač, že má pro vás lepší cenu, než jaká je uvedená na cenovce. Tak jsme si řekli „aha, budeme smlouvat“. Mne zaujala sluchátka rádoby značky Beats a opravdu po nějaké době smlouvání se nám je podařilo koupit asi za 1/3 uvedené ceny. Koukali jsme i po nějakém deštníku s nápisem Kuala Lumpur, ale podařilo se nám sehnat jen obyčejný. Naše načasování prohlídky tržiště bylo velmi příhodné, protože jsme mohli zahlédnout zřejmě nějaký významný pár této země, který se tak uprostřed vystavoval. Nevím, co to konkrétně mělo znamenat, ale stal se atrakcí jak pro nás, tak i pro ostatní. Velmi lákavá se nám zdála nabídka ovoce. Tak jsme si koupili sáček tropického ovoce Jackfruit, ochutnali čerstvě vymačkanou šťávu z cukrové třtiny – doporučujeme s ledem, jinak to chutná jen jako voda s cukrem a také vodu z čerstvého kokosu, který nám paní nasekla před očima mačetou. Když už jsme hlavní ulice čínské čtvrti měli prochozené, chtěli jsme si cestu zkrátit přes takovou nenápadnou vedlejší uličku. Tím jsme si ale zkazili náš pohled na toto město. Nejprve mne vyděsily podmínky, v jakých místí lidé žijí, dále jak vypadají momentálně odstavené stánky, ve kterých se připravuje na tržišti jídlo, jak všude pobíhají hlodavci a děsný, opravdu strašný puch, při kterém se nám nadavovalo. Nakonec jsme se rozeběhli pryč. To nás celkově utvrdilo, že nebudeme už nic ochutnávat, ale potřebovali jsme někde povečeřet. Naší záchranou se stalo KFC. Sice ani tam jsme tomu kuřecímu moc nevěřili, ale nic lepšího jsme kolem sebe neviděli.
Celkově nám to už opravdu ve městě stačilo, takže jsme zamířili do bezpečí hotelu, kde jsme se nechali rozptýlit ve venkovním bazénu, kde už řádily ve tmě jen nějaké děti a pak jsme se šli zrelaxovat do výřivky a sauny. To byl šťastný konec dne plného překvapení a následující ráno jsme opouštěli Kuala Lumpur a vraceli se do blahodárného Singapuru.
Fajne, piš dále … 😉
Uf, zní to jako neuvěřitelný rozdíl! Je mi hořko, když si uvědomím jak jednoduše jsme jako turisté manipulováni 🙂 Díky za další podnětný článek!