#7 Příjezd do Hope a usazení

Dne 26.10.2016 jsme se tedy vydali na první delší cestu v našem autíčku. Začátek se sice úplně nevydařil – ještě před odjezdem z města Christchurch jsme zastavili u budky s internetem, že si zařídíme pojištění auta. Chvíli nám trvalo, než jsme našli to pravé, ale pak jsme jej zaplatili a chtěli se konečně vydat poznávat Zéland. Jenže nenastartovali jsme. Do toho začalo i pršet a naše nadšená nálada začala klesat. Jelikož se tady neřeší povinná výbava do auta a naše auto nedisponovalo startovacími kabely, tak jsem začala být trochu nervózní, abychom stihli dojet do vesničky Hope včas, jak jsme byli domluvení s paní majitelkou sadu, kde jsme měli domluvenou práci a ubytování. A nervózní jsem také byla z toho, jak mám lidem které zastavím vysvětlit, s čím máme problém a jak se vůbec řeknou startovací kabely. No kupodivu se mi podařilo zastavit myslím hned prvního muže, co jel kolem na kole. Když teď nad tím tak přemýšlím, tak mi dochází, že to byla blbost ho v dešti otravovat, protože ten u sebe nemohl mít startovací kabely ani auto, kterým by nás mohl nastartovat. Avšak pochopil o co jde a zašel se mnou k nejbližšímu domu, kde se někdo hýbal a zeptal se na pomoc. Té jsme se opravdu dočkali protože další ochotný pán měl naštěstí startovací kabely a auto, takže přejel blíže k nám a nastartoval nás. Chtěli jsme se oběma mužům nějak odvděčit a tak jsme vytáhli české oplatky a chtěli je jednomu z nich dát, on ale odmítl přijmout, tak jsme je rozdělali a rozdělili se s oběma.

Takže konečně jedeme! Cesta ubíhala rychle, protože jsem žasla nad každou krajinou. Nejvíce se mi líbily zelené kopce, které hodně často okupovaly ovce nebo krávy, sníh na vrcholcích, říční kaňony, duha, jednopruhové mosty a vodopády.

I s problematickým začátkem jsme dorazili do vesnice Hope (v překladu „naděje“) v rozumnou dobu, kde na nás už čekala paní majitelka sadu, na které jsme měli začít pracovat. Milá a vstřícná paní nám ukázala domeček, do kterého jsme se mohli ubytovat, umístěný vedle jejich krásného domu. Oddělovala nás jen krásná palmová zahrádka. Asi právě kvůli tak blízkému umístění jsme byli vybráni jako vhodní kandidáti, protože jsme se představili jako nekuřáci, alkoholoví abstinenti, nezkušení z drogami, věřící a ohleduplní na jejich soukromí a klid.

Domeček byl hezky vybavený, což nám usnadnilo začátek. Radovala jsem se, že jsem se moha přestěhovat z kufru do skříněk a taky z našeho zvířecího souseda. Pomalu už jsme si zvykli i na časový posun a po víkendu jsme mohli začít pracovat.

Jinak vesnička Hope leží na severu jižního ostrova a v blízkosti se nachází městečko Richmond (asi 10min autem), kde jezdíváme nakoupit a natankovat a větší přístavní město Nelson (asi 25min autem), kde jezdíváme do sboru 🙂 a k moři.